Srpen 2010

It´s so hard to live...

8. srpna 2010 v 2:17 | Cathy |  Zápisky denního života
Tady už to ani neznám a zase dlouho znát nebudu, ale pro dnešek vyjímku udělám. Nikdo mě neposlouchá, nikdo na mě nemluví, tak si budu kecat aspoň sem takhle při ránu. Prázdniny na hovno, a posledních čtrnáct dní ani nemluvě. 
Dnešní krásný ráno zahájený rozhovorem s taťkou "Kde je mamka?" "V nemocnici" "Cože?" "Děda umírá..." vážně skvělá zpráva, moc. Nikdo mi nic nechce říct, neexistuju. Tak prý se mu špatně dýchalo a bylo mu špatně. Teď leží s kyslíkem a ovázanejma nohama, nechápu nic.
Včera jedinej veselejší den a jedeme dál v pochmurném tempu...

Chodim jak magor, koukám jakoby by všichni byli zcvoklí, přitom jedinej magor sem v tomhle domě já. Rodiče řeší sestru, potom sestru a zase sestru, já sem tady jenom tak mimochodem. Celý dny sedim u notebooku a čučim na gilmorky a vysloužím si akorát "Nejsi ty náhodou nějaká narušená?" Milé.
Nikdo se semnou nebaví a ve výsledku se dovídám, že si za to můžu sama. Napíšu jednomu, nemá čas. Napíšu druhýmu a chová se jak kdybych mu vyvraždila rodinu a dál pokračovat nebudu. Se všeho vychází, že si za to můžu jenom já, chovám se jak idiot, sem urážlivá a já nevím co. No fajn, poslužte si, mně už je to jedno. 
Na příští víkend si domluvím to jedno milý prase a co semnou provede je mi šumák, stejně si ani nikdo nevšimne, že nejsem doma.
A ano, já si opravdu umím pořád jenom stěžovat, dělat ze sebe chudáka, chovám se jako kráva (správně D.?), jenom do mě, snesu všechno.

No....asi mých keců bylo dost po tak dlouhé době, jenom sem to někam potřebovala napsat a to to ani není všechno. Ale co, hlavně, že mi z toho nepraskne hlava.
Za nevímkolikměsíců zase ahoj.