PBN 2.

29. prosince 2009 v 22:28 | Cathy |  Moje
Tak tu mám pracně sepsanou druhou kapitolu. Teď sem to dopsala a takovejch kravin co sem zplodila, fakt neskutečný. Přesně patnáckrát jsem z Billa udělal slečnu (náhodička xD) ostatní zkomolený slova radši cenzuruju.
No nic, snad se mým dvěma příznivcům (ach ta milosrdná lež xD) bude tenhle díl líbit:-).
btw. mohla bych už konečně vymyslet název co?


"Bille?" Zavolala menší hnědovláska. Utíkala za ním už od šatny a dech jí sotva stačil. Doběhla ho a položila mu ruku na rameno. Bill se otočil a usmál se na ni.
"Ahoj Liso," kývnul lehce hlavou a netrpělivě si podupával nohou. Byla to moc milá holka z jeho třídy, ale opravdu teď neměl čas se tady s ní vybavovat.
"Víš, tak mě napadlo jestli….jestli bys nechtěl teď někam jít?.....semnou," lehce zčervenala a stydlivě se usmála.
Bill se na ni udiveně zadíval a hodnou chvíli trvalo, než se mu rozvázal jazyk.
"Promiň, nemůžu, matka by…se zlobila," omluvně se usmál a měl se k odchodu. Opravdu by chtěl jít, byla moc milá, dokonce křesťanka, což by u jeho rodičů bodovalo, ale na první schůzku by toužili ji zahnat k nim domů, vyzpovídali by ji a ona by zájem ztratila. Navíc jeho otec přesně věděl, v kolik mu končí škola a kdyby se Bill zpozdil byť jen o pár minutek, schytal by si to a
hodně.
"Tak třeba jindy," hlesla Lisa smutně, otočila se a pomalým krokem odcházela. Billovi jí bylo líto, ale nemohl za to.
Vydal se směrem ke školní bráně, aby mohl konečně jít domů. Věděl, že se tam stejně bude zase učit, ale pondělí ho vždycky vyčerpávalo a když se to tak vezme, úkoly ho zachraňovaly před tím, aby byl se svým rodiči, kteří by mu pořád jen nadávali.
"Ahoj Bille," uslyšel povědomý hlas vedle sebe. Podíval se vlevo, ale nikoho neviděl. Podíval se vpravo a tam stál…
"Tome," zašeptal překvapeně jeho směrem. Kde se tady proboha vzal? pomyslel si Bill. Nečekal by, že jej ještě někdy v životě uvidí a on tady najednou stojí, opřený o zeď s úsměvem na rtech u jeho školy. Jeho škola! Uvědomil si Bill a rychle se ohlížel kolem sebe. Křesťanská škola, spoustu jeptišek, známých jeho matky a on tady stál s Tomem, který opravdu nevypadal jako student této školy.
"Co tady děláš?" Zašeptal Bill vyděšeně, chytil Toma za paži a odtáhnul ho za nejbližší strom. Neustále se kolem sebe díval, jestli je nikdo nevidí, protože dozvědět se tohle matka, asi by se nedožil dalšího dne.
"Díky za milý přivítání," uchechtnul se Tom a opřel se o strom. Vlastně ani nevěděl, proč sem šel. Možná, že se mu zdál Bill milý a Tom měl milé lidi rád. Moc rád. A navíc, Bill byl víc než milý. Byl stydlivý, slušně vychovaný a krásy taky dostal do kolébky víc než dost. A Tom měl krásné lidi rád. Moc rád.
"Já…promiň jen, nikdo…nikdo nás nesmí vidět! Proč si tady?" Bill se trochu uklidnil, když se přesvědčil, že žádný zákeřný špión nekrouží kolem nich.
"Chtěl jsem tě vidět a možná tě vzít….hmmm….na zmrzlinu?" Vycenil na něj své krásné bílé zuby. Chtěl jsem tě vidět??? Proboha Tome nadával si v duchu.
"Ehm…je prosinec, pět stupňů pod nulou, myslím, že zmrzlina nebude to pravé," usmál se Bill. Tom byl tak milý a i když v tom Bill nebyl vůbec zběhlý, myslel si, že fráze "Chtěl jsem tě vidět" a zvaní někam se používá na balení holek, určitě ne na Billa.
"Fajn, to asi ne," zasmál se Tom "tak co třeba…horká čokoláda?" Zakoulel Tom očima. Konečně něco normálního.
"Víš, šel bych moc rád, jenže vážně nesmím. Musím domů a jestli nepřijdu včas, otec mě zabije, řekne to matce a ta mě zabije znova." Posmutněl Bill. Už druhého člověka musel dneska odmítnout. Pravda, s Tomem by šel určitě někam radši, ten ho nechtěl ukázat rodičům jako budoucího manžela. A navíc už to, že sem přišel, jen za ním. Určitě by mohli být kamarádi, kdyby byl věřící.
"Jsem si jistý, že to zvládnou, snad můžeš chodit s kamarády ven ne?" Usmál se na něj Tom a šťouchnul ho přátelsky do ramene.
"Nesmím chodit ven ani s křesťany, co teprve s tebou," Bill sklopil hlavu a byl hodně zaměstnaný špičkou své boty. Ruce měl vražené hluboko v kapsách svého kabátu a byl smutný. Smutný z toho, jakou měl přísnou rodinu a smutný z toho, že nemůže s Tomem nikam jít.
"No nic, tak když pro tebe nejsem dost dobrý, asi radši půjdu," usmál se smutně Tom. Mrzelo ho, že to Bill bral všechno moc vážně. Možná za to nemohl, byl ovlivněný svými rodiči, protože nevypadal nijak namyšleně ani nic podobného, ale Tom se vnucovat nechtěl.
Rád by Billa poznal, to je všechno. Mohli být kamarádi a kdyby Bůh dovolil, třeba i něco víc pomyslel si Tom. Bill se mu líbil, to popřít nemohl.
"Ne Tome, prosím! Nemyslel jsem to tak, jsi….jsi moc milý a…tak dobře půjdu, ale jenom na chvíli, už tak je pozdě," nakonec svolil Bill. Vážně to chtěl, přesto někde hluboko uvnitř něj ho zaplňoval strach z návratu domů.
"Nechci tě do ničeho nutit."
"Nenutíš mě, jen mám prostě strach."
"Z rodičů?"
"Jo, vůbec nevíš co dokážou."
"Nějak to zvládneme," usmál se na něj Tom, "jdeme?" Bill přikývl a společně se vydali do nejbližší kavárny.

oOo

"Tak Bille, nechceš mi o sobě něco povědět? Vím jenom jak se jmenuješ, kam chodíš na školu a že máš praštěný rodiče." Seděli spolu u malého stolečku pro dva v rohu malé kavárničky. Tom si dal obyčejnou kávu a Bill horkou čokoládu se šlehačkou. Nestávalo se často, že by měl příležitost si něco takového dát. Doma sotva dostal kakao. Matka ho peskovala, že není malé dítě, aby ho pil.
"Nejsem zajímavý," hlesl Bill a upil trochu ze své sklenice. Vypadal opravdu nadšeně, že může pít čokoládu.
"Ale prosímtě, tak…něco určitě najdeš hmm?" Tom se na něj se zálibou díval. Vypadal rozkošně když si každý doušek vychutnával jakoby to pil poprvé.

"No, naši se rozvedli když mi bylo sedm. Táta byl moc hodný, chodili sme celá rodina do kostela a byli šťastní. Jenže potom si máma našla Gordona. S tátou se rozvedli a už sem ho neviděl. Gordon je taky věřící, ale je strašně zlý, jenom mě sekýruje a bije, matka se od něj nakazila a křičí stejně jako on…..nevím, to je asi všechno." Bill se na Toma smutně podíval. Byl s tímhle životem smířený, zvykl si.
"To mě mrzí, musí to být strašný," pohladil ho po ruce, kterou měl položenou na stolku, hned ji však stáhnul zpátky.
"Zvyknul sem si a… co ty, nic mi o sobě neřekneš?" Bill se zasmál a podíval se na Toma.
"Och…myslím, že není co. Matka s otcem jsou věčně pryč, sourozence nemám, se všemi vycházím dobře." Tom se cítil trochu špatně, že on žil ve fungující rodině, zatímco Billa nevlastní otec mlátil. Každý prostě nemá to štěstí.
"To se máš…víš já měl jsem babičku. Byla tak hodná a povídávala si semnou. Před třemi lety umřela a od té doby se nemám ani z čeho těšit. Ve škole se semnou nebaví, jsem neoblíbený."

"Neoblíbený? Ty? To mi nevykládej!" Usmál se Tom. Nevěřil, že by Billa, okouzlujícího člověka, neměl nikdo rád.
"Jsem věřící, nemám ve zvyku lhát."
"Promiň, jenom prostě nemůžu uvěřit, že tě lidi nemají rádi. Každý tě musí mít rád." Lehce mu zčervenaly tváře. Neměl ve zvyku lichotit klukům.
Bill zrudnul o hodně víc, protože komplimenty na svoji osobu neslýchal často. Jen od Lisi, ale na tu teď myslet nechtěl.
"Ach ne, opravdu, nikdo mě nemá rád, Bůh je mi svědkem!" Bill zvednul svůj pohled nahoru a pokýval hlavou.
"Tak to se pleteš, já tě rád mám," vypláznul na něj Tom jazyk.
"Ehm…já…díky, ale…myslím, že už půjdu, budu mít pořádný průšvih," Bill se stydlivě usmál a začal v tašce hledat svoji peněženku.
"Nech to, zvu tě," zadržel ho Tom. Bill sice chtěl protestovat, ale Tom jej utvrdil v tom, že platit bude on.

oOo

"Tak…moc děkuju, bylo to fajn," upřímně se Bill usmál a měl se k odchodu. Tom ho však chytil za ruku a přitáhl k sobě.
"Počkej…nedáš…nedáš mi svoje číslo, můžeme se zase někdy domluvit, nebo si napsat," pohladil Billa po ruce. Ten se trošku zmateně díval, ale svoje číslo Tomovi dal s tím, že mu Tom napíše a zase se sejdou.
"Měj se Bille." Tom Billa lehce políbil na tvář, otočil se a bez jediného dalšího slova odešel.
Bill stál roztřeseně na místě.

"Měj se…" odpověděl potichu Bill a chytnul se za tvář. Tam, kde jej Tom políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majka Majka | Web | 30. prosince 2009 v 1:34 | Reagovat

Právě jsem si přečetla oba dva díly a musím říct, že se mi tahle povídka líbí... :-) Je originální a dobře se čte... dobře jsi popsala Billův "svět", je mi ho líto... Tom zase vypadá na milého kluka... ale předpokládám, že Billovy rodiče (tedy matka a Gordon) z něj nebudou nadšeni :-)
Jsem zvědavá, jak se to vyvine :-)
Jo... a nějaký ten název by se vážně hodil :)))

2 BlackFish BlackFish | 30. prosince 2009 v 20:16 | Reagovat

Jůůůhůůů další díl PBN...:-D Taky je mi Billa líto, chudáček malej...i slzu jsem zamáčkla...:-) Tom by s tím měl rychle něco udělat, než Billa jeho rodiče utrápí, ale přece jenom jsem aspoň trošku klidná, že se to už od začátku vyvíjí v hlavní roli Tom+Bill...Hm...teď mě tak napadlo....když je Bill ten věřící, tak Tom je jeho dar z nebes...:-) Krásný. :-)

3 Cady &  Enemy Cady & Enemy | Web | 31. prosince 2009 v 19:06 | Reagovat

Říkám si, jak někdo může mít nerad takovou křehkou a krásnou osůbku, jako je Bill... Tedy, tady mi tak připadá :-) Ty začátky jsou vždycky roztomilý... Tomi, hezky se o něj staráš. :-) Krásný, povedlo se :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama