Dum spiro, spero....

7. srpna 2009 v 23:45 | Cathy |  Zápisky denního života
Debilní výrok. Dokud dýchám, doufám. Momentálně už nedoufám a kdybych nedýchala, nezlobila bych se taky. Už vůbec nemá cenu se tvářit, že se nic neděje. Ono se totiž něco děje. Asi to tak vnímám jenom já, protože sem tak nauvěřitelně blbá a naivní, ale to už se nezmění.


Ví to tady snad všichni. O té mojé silně neslavné lásce (nesnáším to slovo, ze srdce). Začínám mít pocit, že takový to "láska přerůstá v nenávist a nenávist zase v lásku" se mi začíná splňovat.
Už to není láska, je to nenávist. Ne ta nenávist typu: nejradši bych tě zabila a chci abys shořel v pekle. Spíš jistý druh zklamanosti z toho všeho. Z toho nezájmu. Nezájmu o moje pocity, nezájmu o všechno, co se týká mě.
Vážně nemůžu říct "Nenávidím tě", protože to je pořád to "a nenávist přerůstá v lásku", jenže zrovna v tuhle chvíli, kdy vidím všechno to co mě tak neuvěřitelně štve, to tak prostě je a mám pocit, že dokud někomu nebo něčemu něco neudělám, skončí to špatně.

Upřímně mě neskutečně štve, že to nemůžu říct "na plnou hubu". Nejsem jako hodně lidí, co píšou co jim na jazyk přijde. Nemám ráda sdělování věcí přes článek nebo když mám někomu něco vyčíst, řešit to takhle.
Spousta lidí vážně píše všechno, protože všichni o nich ví co sem ji stalo za celej život a co to a co tamto. Ne u mě. Trofunu si říct, že o mě nevíte zdaleka nic. To co sem píšu, je hodně málo z toho všeho.
Je to něco jako strach z toho co by na to ostatní řekli, budou mě mít za idiota a podobně. Nikdy v sobě nenajdu odvahu popisovat celej můj život, progoogla jenom to ne. A taky nikdy nenajdu odvahu říct to, co si vážně myslím.

Takhle....možná se to nezdá, ale i já mám něco jako city. Překvapení, že? Dnešní večer, kdy nikdo není doma, sem nedělala nic jinýho než, že sem poslouchala divně smutný písničky, brečela, dívala se na video, brečela.

Jasně, všichni mě mají hrozně rádi, ale když to vážně potřebuju, ani se nezeptají a nic je nezajímá. Oni jsou přece ti největší chudáčci, nikdo jinej na tom nemůže být hůř jak oni.

A to je jeden z důvodů, proč už delší dobu uvažuju o tom, že odejdu. Nadobro z tohohle blogu, z vašich blogů a když bude třeba i z icq.
Svoje "nemůžeš odejít" si schovejte do kapsy, hlavu mám snad ještě svoji.
Dobrou....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 BlackFish BlackFish | E-mail | 8. srpna 2009 v 1:13 | Reagovat

Cathuško...ani se mi nechce tě tu nechávat...moc ráda bych ti pomohla, klidně bych někoho šla i praštit, kdyby ti to pomohlo...:-) Hlavně se netrap a nebuď smutná, já vím, že je to těžký, ale je škoda, když svoje minuty života prosmutníš kvůli něčemu, nebo někomu, kdo o to zřejmě nestojí, nebo si to nezaslouží, chápu, že tě to mrzí, ale zkus se nad to povznést a respektovat, uleví se ti, ona naděje je sice pěkná věc, ale někdy je to jenom na trápení....tak prosím nesmutni...koupím ti hodinky s vodotryskem, ju? Nebo s Billem hele, já je seženu...:-D No a taky nesmíme zapomenout na tvoje významný datum, hele už se na tom pracuje a když Cathuška nebude smutná, možná i dáreček dostane...:-) Tak se snaž, to je tvůj bobřík...bojovej úkol...:-D Tak se měj Cathuško hezky a za týden papaa :-)

2 Caly Caly | Web | 8. srpna 2009 v 7:24 | Reagovat

Pravda, je to docela odvaha a risk psát na blogu o všem co se člověku stane. Pak stačí jedno blbý slovo a...

3 Venom Venom | Web | 8. srpna 2009 v 10:10 | Reagovat

Cejtím se provinile i když se snažím bejt každýmu nablízku seč to jenom jde... Neříkám že nemůžeš odejít, já ''jenom'' nechci abys odešla. Ty pocity co popisuješ mám u jistý osoby taky, ale ta lhostejnost je konečně po dlouhé době oboustranná. Drž se, bude líp.

4 Angel Angel | 8. srpna 2009 v 11:45 | Reagovat

Já nevím, jestli mi to přísluší komentovat ty první odstavce. Jak už bylo řečeno, nebudu tě nutit, jen nechci, abys nás tu nechala. I když se vždycky na čas odmlčím, tak to neznamená, že tu nejsem. Patříš mezi tu partu lidí, na který mi opravdu záleží. Už jsem ti říkal, že se můžeš ozvat, kdykoliv budeš potřebovat, to pořád platí. Jsi skvělá holka, mám tě opravdu rád a nechci vidět, jak se trápíš. Určitě se to nějak vyřeší. Jen hlavu vzhůru, drž se.

5 Majka.Kaulitz Majka.Kaulitz | Web | 8. srpna 2009 v 14:23 | Reagovat

Upřímně teď hledám slova... Jak sama píšeš, o tvém životě píšeš na blog pramálo na to, abych usoudila co se ti teď (resp. v tu dobu, kdy jsi to psala) honí hlavou.

Ale souhlasím s Caly, je dost risk, psát o věcech... Jak to říct.. Itnimních? Jistě víš, co tím slovem myslím. Prostě odkrejvat tu až příliš svoje soukromí. Proto bych i pochopila, kdybys odešla z blogu. Nebudu ti to rozmlouvat, jak píšeš, hlavu máš svou. Ale odejít z internetovýho světa nadobro, by byla škoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama